1945 Advertisement: "Penicillin: A Notable Production Achievement"

Uvnitř byla skleněná lahvička, která obsahovala velmi cennou látku – 5,5 gramu experimentálního hnědého prášku nazývaného penicilin. Byla to polovina celkového množství penicilinu, které tehdy bylo ve Spojených státech k dispozici.

Ve zdravotnickém zařízení, z něhož později vzniklo středisko Yale New Haven Medical Center, čekala na zásilku mladá žena jménem Anne Millerová, která již neměla daleko ke smrti. Paní Millerová byla zdravotní sestra, maminka a žena sportovního ředitele Yaleské univerzity. Onemocněla po samovolném potratu a byla přijata do nemocnice v únoru 1942. Během několika příštích týdnů se její stav zhoršoval. Rozvinula se u ní streptokoková infekce, na niž se v té době běžně umíralo.

Stav paní Millerové se zhoršoval a její rodina se modlila, aby se stal zázrak. Rodinný lékař John Bumstead měl pocit, že už vyčerpal všechny možnosti.  Bez úspěchu podával paní Millerové několik léků. V polovině března se již zdály všechny snahy marné a Annina rodina se připravovala na nejhorší.

PLODNÁ SPOLUPRÁCE

Kromě Anny Millerové měl doktor Bumstead na starosti ještě jiného pacienta, kterého on a jeho kolegové považovali tak trochu za celebritu. Dr. John Fulton, Sterling Professor fyziologie na lékařské fakultě Yaleské univerzity, se nakazil vážnou bakteriální infekcí při návštěvě jedné laboratoře v Kalifornii, která zkoumala a kultivovala bakterie.

Dr. Fulton spolupracoval s několika vynikajícími vědci napojenými na vlády USA a Velké Británie. Snažili se lépe pochopit a léčit bakteriální infekce. Jeho přítel a občasný host Howard Florey vyvinul ve Velké Británii fermentační postup, kterým bylo možné v malém měřítku získávat penicilin, a tak cestoval mezi svou vlastí a Spojenými státy, aby na druhé straně oceánu podpořil výrobu ve velkém.

Dr. Bumstead věděl o výzkumech penicilinu, a zejména o stycích Dr. Fultona. Hovořil s ním o dlouhém a dosud marném úsilí vyléčit paní Millerovou a o možné úloze, kterou by penicilin mohl v tomto případě sehrát. Dr. Fulton byl nadšen vyhlídkou na umožnění klinické zkoušky tohoto experimentálního léku a přímo z nemocničního lůžka telefonoval svým spolupracovníkům a známým, aby zjistil, kde je možné získat alespoň několik gramů této látky.

Získal spojení na Dr. Randolpha Majora, vedoucího výzkumných laboratoří společnosti Merck v Rahwayi (dnes MSD) v New Jersey, kde se podařilo vyrobit malý vzorek penicilinu.

Světová válka v té době zvyšovala potřebu antibiotika jako byl penicilin a Dr. Major měl pocit, že nemá pro předání léku Dr. Fultonovi a Dr. Bumsteadovi potřebnou pravomoc. Dr. Fulton musel najít řadu osob, které měly na starosti dohled nad výzkumem penicilinu v Národní radě pro výzkum ve Washingtonu, D.C., a nakonec se mu podařilo zajistit uvolnění několika gramů penicilinu.

Když do laboratoře společnosti přišel potřebný souhlas, nemarnili vědci čas, připravili lék do skleničky, skleničku pečlivě zabalili do malého balíčku a připravili ji na cestu stovky kilometrů daleko k severovýchodu do New Havenu.

Paní Millerové v tu dobu bylo stále hůře a její tělesná teplota dosahovala téměř 42 stupňů Celsia. Ráno v sobotu 14. března 1942 střídavě upadala do bezvědomí a zase nabývala vědomí. Lékaři cítili, že smrt může nastat během několika málo hodin.

Když měl Dr. Bumstead konečně v rukou balíček s penicilinem, uvědomil si, že neví nic o způsobu podávání a dávkování tohoto experimentálního léku. Protože ho ještě nikdo v USA nepoužil a v Británii byl vyzkoušen jen několikrát, příliš mnoho se o něm nevědělo. Dr. Bumstead proto svolal krátkou poradu několika svých kolegů a projednali možnosti podávání léku. Stanovili potřebnou dávku a paní Millerová dostala první injekci penicilinu zhruba v půl čtvrté odpoledne. Během čtyř hodin jí teplota klesla na 37,2 °C a v neděli ve 4 hodiny ráno měla normální teplotu. Za pomoci penicilinu unikla Anne Millerová smrti a žila ještě dalších 57 let.

Graf zobrazující teplotu paní Millerové po přijetí do nemocnice připomínal grafy růstu cen nejlepších akcií na burze. V neděli ráno jako by zaznamenal velký krach z roku 1929. Dnes je tento graf uložen ve Smithsonově ústavu.

Od roku, kdy tato první dávka penicilinu vyšla z laboratoře společnosti, umožnil penicilin bezpočtu lidí jako paní Millerová žít déle a zdravěji, za pomoci nových a lepších léků. Během krátké doby byl penicilin nahrazen celými generacemi nových a účinnějších antibiotik, která znamenala dramatický pokrok při léčbě vážných infekcí.